Během revitalizace textů a fotek u doutníků Antaňo jsem na ten doutník dostal takovou chuť, že jsem hned mazal prohrabat humidor, jestli tam náhodou nějaké Antaňo nezbylo. Zbylo. Dokonce Magnum 660 - doutník budící respekt nejen svojí velikostí. Trošku jsem počítal s tím, že tam něco bude. Přeci jen Joyu kouřím dlouho a ty klasické doutníky jako Cabinettu, Celebración a právě Antaňo beru doteď jako hlavní pilíře značky. Jako jo, dnes je Joya moderní značka a nabízí široké spektrum různých barev, velikostí, designů a chutí. To je samozřejmě dobře, dnes mají doutníky široké publikum. Ale já jsem prostě trošku konzerva.
Takže jsem si s úsměvem nachystal červené víno, dobré hudby a udělal jsem si to s Antaňem moc hezký.
Můj kus byl v humidoru asi dva roky, sice je trošku ohlý doleva, ale vlhkost a kondice je na první pohled naprosto v pořádku. Musím vyzdvihnout krásný krycí list. Colorado Maduro je fajn barva a Antaňu sluší. Kombinace barvy listu a prstýnku spolu ladí. Mám rád, když to hraje pěkně na oko. List je matný s jemnou žilnatinou. Doutník je smradlavý přesně tak akorát. Paráda.
Tak jsem se pokochal a je čas Magnum 660 pěkně opéct. Magnum je opravdu macek a nemá klasickou hlavu, proto ořezávám méně a zkouším tah. Je tam nějaký odpor, ale jsem velký kluk, tak nevěším hlavu a ořezávám ještě kousek. Tah je lepší a cítím sladkost, pepř a nějaké exotické ovoce. Jásám nad výběrem vína (silné červené suché) a opékám. Zásadně nepiju k doutníkům rum. Ani jiné destiláty mi k tomu moc nesedí. Proto volím nejčastěji vodu, pivo nebo víno. Ano ano, já vím. Aby byla recenze naprosto relevantní a chuťové buňky nachystané, je potřeba pít ideálně vodu. Jenže co je dnes relevantní a navíc už se s Antaněm známe za tu dobu až intimně, tak mi to snad prominete...
První třetina začíná lahodnou chutí sušených fíků v doprovodu smetany. Tyto sladké chutě ovšem v zápětí ustupují tónům tmavším a temnějším. Přichází dřevitost, hlína a černá káva. V pozadí je jemná sladká linie sušeného ovoce. Doutník je v první třetině překvapivě středně silný a skvěle vyvážený. Doutník se ohřívá a tah se krásně uvolňuje. Hoření je jako podle pravítka a popel taky vypadá hezky. Potáhnutí po doušku vína vystřelí do vesmíru čokoládu a retrohale je jemně pepřová.
Do druhé třetiny vstupujeme s chutí kůže na jazyku společně se špetnou pepře, dřeva a kávy s mlékem. Doutník zde začíná nabírat na síle, retrohale je stále příjemně pepřová a do chuti se začíná opět vracet sladkost. Doutník je teď jemný, vyvážený a silný zároveň. Hoření je stále v pohodě, popel drží a je konzistentní. Obzvlášť zábavný je ten sladký tón...
...Který to na začátku třetí třetiny vzdává a jde domů. Třetí třetina se otevře explozí chutí. Je cítit, že doutník je vyroben opravdu z vyzrálého tabáku, protože tato bomba chutí nemá ostrou křivku. Chuť je obrovská, výrazná a zároveň kulatá a jemná. Je hodně odvážná a zkouší nás učarovat vyladěným mixem hlíny, cedru, kávy a černého pepře, který nabírá na intenzitě. Množství hlíny už se taky dá počítat na kubíky. Třetí třetina je už opravu na síle pět z pěti. Víno vyzdvihuje pepř a hlínu. No a teď mi přátelé Antaňo vyskočilo z ruky a letí 3 patra dolů na dlažbu. Dolů letím i já, ovšem po schodech a zkoumám škody. Doutník je na kaši. No co, není čas na hrdinství, šlapu schody a po návratu k hudbám z doutníku odstraňuji zbytky krycího listu a opékám znovu. V tento moment beru recenzi jako ukončenou, piju víno a čekám, co z toho bude. Nakonec to hoří v rámci možností normálně, tah taky ujde, popel drží...
Dopíjím, odkládám a bilancuji. Antaňo prostě nezklamalo. Dostal jsem přesně to, co mám na Joyi rád a co mě baví. Dnes je to 21 let od představení tohoto doutníku. A věřte mi, že v tom množství nových a moderních doutníků má Antaňo stále co říct. Jeho místo mezi vší tou masou je neochvějné a pevné jako skála. Je to dospělý a naprosto vynikající doutník.
A já vlastně mám ještě jedno hodně, hodně oblíbené Antaňo... Dark Corojo. Tak uvidíme, třeba příště...
1970 je výborná záležitost a hodnocení asi není úplně objektivní, protože je tam láska...
Lukáš
