JOYA Black Robusto
Po tom, co jsem si po vykouření JOYA Silver musel dát pár facek a veřejně se omluvit za ignoraci vynikajícího doutníku, jsem musel (opět po dlouhé době) logicky sáhnout po dalším členovi rodiny JOYA. A protože Cabinettu znám léta a i po rebrandingu a začlenění do JOYA je stále stejně geniální, Red přišla jako zjevení a nikdy jsem s ní neměl jediný problém, tak logická volba padla na Black oděnou v mexickém San Andrés. Jo, přesně ten list, o kterém jsem řekl, že je to trendy věc a že mě to jakože moc neba atd... Takže si opět plesknu... Ten list je totiž fajn. Pěkně voní a chuť doutníku doplňuje lehkou sladkostí a kávou. Navíc je v něm zabaleno i Fratello Bianco a to miluju. Tak sám nevím, kde jsem na tom, že mě to nebaví byl... Ale teď už je to fuk. Pojďme raději kouřit.
Ale nejprve pár vět co, proč a jak...
JOYA Black byla představena na IPCPR v roce 2016 jako silnější alternativa k dobře se rozbíhající Red. Úkol zněl jasně - aby to pěkně sedlo do vize doutníků pro moderního kuřáka a aby to nabídlo odvážnější a bohatší chuťový profil oproti dříve narozenému sourozenci. Také to nemělo být výrazně silnější. A díky těmto požadavkům se vůbec poprvé objevil list San Andrés na doutníku Joya de Nicaragua. Fratello Bianco sice bylo dřív, ale to se nepočítá, žejo...
JOYA Black je historicky první Joya ozdobená listem San Andrés.
Tak teď už ale jdeme opravdu kouřit. Doutník jsem si vzal na krásnou podzimní procházku. Miluju podzim. A když k podzimu mám doutník, víno a hudby na uších, miluju ho ještě trošku víc. Dnes jsem si vzal červené - ne moc silné a pustil jsem si nové Drowning Pool.
Na pohled je doutník lehce hrubší, jen lehce olejnatý a na omak (světe div se) taky. Má barvu kávy a nádhernou vůni. Prstýnek dobře ladí a má zajímavé detaily. Osobně tedy nejsem úplně na větvi z té modré barvy, ale oficiální promo říká něco o ponoření do víru noci. A modrá je rozhodně větší ponoření do víru noci než žlutá nebo zelená... Na vnitřní straně prstýnku je, pro JOYA už standardní odkaz na webovky, instagramy a takové ty dnešní nutnosti. Doutník vypadá díky kombinaci barev dost tajemně a temně. Bude tak ovšem i chutnat? Teď předběhnu - nebude. A to je přesně to, o co tady celou dobu jde. Samotná síla tabáku nesmí trestat chuť. Co se mi na Black nelíbí je ta tvrdost. Kdybych si vzal kladívko, mohl bych něco po cestě vytesat. Naštěstí je to vlastnost, žádné negativum. Takže rozhodně nečekejte žádná měkká místa. To ani náhodou. List pěkně voní, studený tah je sladký, zemitý s pár kousky mléčné čokolády.
Po zapálení nechávám odpočinout, otevírám a mačkám play. Doutník začíná hezky. Čekal bych nějaký pepř. Už z podstaty, že náplň je komplet nikaragujská. Místo toho jsem dostal datle, něco se dřevem a krásné silné espresso. JOYA Black začíná spíše sladce, jemně, až skoro opatrně. Asi aby se fanoušci Red nelekli hned ze startu. První třetina je jasná střední síla. Taky po tom všem budu muset přehodnotit to, co si myslím o vazbě tvrdost - hoření. Black je jako šutr, ale hoří vážně prima.
V druhé třetině je káva stále dominantní, ale už se začíná něco odehrávat v pozadí. Skoro to vypadá, že si tam pepř šušká s hlínou, kdy že na to vlítnou. Zatím se stále domlouvají, takže si užívám zajímavou, a na Joyu odvážnou, sladkost s trochou čokolády. Na druhé straně patra, machři tomu říkají retrohale, cítím pěkně oříšky. Mám rád oříšky na druhé straně patra. V ústech je obyčejně jaksi necítím, ale tam ano a vždycky mě to pobaví a připomene mi to Serii C a CyB. S oříšky je tam taky bílá káva. A hoření? Musel jsem zatím jednou trošku zasáhnout, nicméně to hoří vážně pěkně. A popel drží. Tak nějak bych řekl, že první i druhá třetina je pro mě rozhodně překvapivá. A to příjemně. Chuť je osvěžující a zajímavá. A baví mě to.
Ke konci druhé třetiny se konečně domluvila hlína s pepřem, jak vlastně provedou vpád na scénu. A že prý nevpadnou. Že prý budou plíživě postupovat vpřed a po své cestě budou likvidovat své soky v chuti pěkně potichu. Jako asasíni. Třetí třetina tak přímo navazuje na tu druhou. Káva je stále v popředí, začíná se ovšem pomalinku ztrácet v pepřovém oparu, sladkost také mizí rychle a nekompromisně, intenzita pomalu stoupá, hlína likviduje zbytky čokolády, staví se po boku pepře do první linie chuti a společně masivně finišují až do brutální síly chuti tak 3,7 z 5.
Tak a konec, hotovo, odkládám. Bylo to dobré. Bavilo mě to. Závěr byl slušný, už jsem měl strach, že pepř s hlínou nestihnou závěrečné vystoupení. Stihli. A víte co? Příjemně to tam sedlo. Jejich nástup byl pozvolný a doutník byl celkově výborně vyvážený. Chutě příjemné, hoření víc než slušné. Byla tam odvaha, zápletka i vyvrcholení. Chuť doutníku byla celou dobu bohatá a šťavnatá a síla se držela pořád okolo té střední úrovně. Pěkně jsem se provětral, víno dobré, hudba, všechno ladilo... Ale ten prstýnek...
Odvážnou JOYA Black si můžete přihodit k objednávce svých oblíbených doutníků tady. Vyzkoušejte ji, je výborná.
