Joya de Nicaragua Numero Uno L´Ambassadeur
Na Numero Uno jsem se těšil. Velmi. Kdysi jsem jedno měl, ale už si to vůbec nepamatuju, takže tady mám takovou skoro úplnou premiéru.
To, že budu kouřit Numero Uno jsem si pěkně naplánoval, takže jsem byl naladěn a připraven na toto obras maestras. Dal jsem si k němu Old Bert Summer Spiced s růžovým tonikem. Počásko přeje, nálada vysoko, tak proč ne. Než se ovšem pustíme do kouření, musíme si o Numeru Uno něco říct...
Je to historický doutník. Je to doutník, který se kouřil v úplně jiných kruzích a úplně jinými lidmi. A vždy se jmenoval No.1 a byl určen pro hlavy států, diplomaty a velvyslance. A takový doutník nikdy nemůže být špatný. To by bylo trošku na ostudu, žejo... Nikdy se nedostal mezi běžnou populaci. Tedy až do roku 2018, kdy jej Joya de Nicaragua vydala v omezeném množství pro akce a média. Bylo to k oslavě padesátého výročí značky a ten rok vítězí No.1 v Halfwheel top 25. Jednalo se o No.1 v původní velikosti Lancero. Jiná neexistovala.
Po tomto úspěchu se vedení JDN rozhodlo, že tento exkluzivní doutník pustí i mezi prostý lid jako součást řady Obras Maestras. Jako takový pomyslný vrchol, prostě číslo jedna. Došlo ke změně názvu z No.1 na Numero Uno a doutník dostal aktuální prstýnek řady Obras Maestras, který je ctí barvy země a je doplněn o zlaté prvky. Numero Uno chodí po pětadvaceti kusech v nádherné, majestátní bedně. Je to fakt moc pěkně odvedená práce, vypadá to skvěle. Když tu bednu otvíráte, zároveň se vám otevírají ústa a jen vydechnete. Je to působivé. Vyrábějí se ve třech vitolách. L'Ambassadeur (6 5/8 x 44), Le Premier (6 7/8 x 48), L'Attache (5 1/2 x 42). Ten nejmenší u nás vůbec není. Doutník jako takový vychází z Clásica. Není se čemu divit, Clásico prostě bylo první a No.1 je tady taky pěknou řadu let. Nebo tady... Jinde, ale zároveň tady, však rozumíte. Ta směs z Clásica sice vychází, jenže prošla řádným tuningem, aby okouzlila i ty nejmlsnější světové jazyky. Tak to by bylo k teorii všechno, pojďme to vyzkoušet v praxi.
Vybral jsem si velikost L´Ambassadeur z toho důvodu, že přesně tuto velikost mělo původní No.1. Je to něco mezi Churchillem a Lancerem. Hlava je opatřena fancapem, takovou čepičkou s vějířkem. Moc hezké. Můj kus je na omak příjemný, skoro až hedvábný. Není tvrdý ani měkký na omak a krycí list Connecticut z Ekvádoru je hladký s jemnou žilnatinou. Aroma na patě je minerální, a dřevité. Nejsou tady žádné opičí pavilony a stáje, jak u silnějších kolegů. Sudený tah je příjemně odlehčený a říká mi, že to bude dneska boží. Opékám patu a nechávám uklidnit.
V první třetině se hned objevují základní chutě smetany, pražených ořechů a cedru, které později v první třetině doplňují citrusy a nevtíravé květinové tóny. K mému překvapení na retrohale necítím ořechy, ale špetku pepře a cedr. Doutník je lehký, ale chuť je hezky tělnatá. Úplně jsem to nečekal. Intenzita chutí je vyvážená a Numero Uno plyne a plyne. Nenuceně, lehce. Dějová linie druhé třetiny se odehrává ve stejné režii jako v první třetině. Na smetanovém a cedrovém podloží je ořechová vrstva zahalená jemným náznaky citrusů a květin. Z dálky se ozývá pepř, ovšem není skoro slyšet. A doutník plyne. Je prudce elegantní. Nesoutěží, výhru má dávno v kapse. Nevyřvává, chutě se nebijí do popředí tvrdě lokty. Žádný pot, žádná dřina. Prostě to plyne. Hladce a zkušeně. Ve třetí třetině se objevuje troška hlíny, pepř už je za rohem a doutník nabízí bohatou chuť a čistou střední sílu. Smetana se pomalu vytrácí. Vše ale probíhá hladce a nenuceně. A jsem si jistý, že tyto drobné změny v chuti pramení z délky doutníku samotného.
Doutník celou dobu hořel dobře, nebylo třeba žádných korekcí. Tah byl stejný celou dobu. Struktura doutníku jako taková je chirurgicky přesná, řemeslně je to nádherný doutník. Struktura chuti je dospělá, přímá. To, s čím doutník přichází je promyšlené do posledního detailu. Ten doutník je jako mudrc. Mluví tiše a k věci. A z jeho slov jsou cítit obrovské zkušenosti, klid a moudrost. Upřímnost a lehkost s jakou doutník přichází je naprosto odzbrojující. Nepamatuju si, kdy naposled jsem měl doutník s takovým profilem. Je to doutník, co ctí staré pořádky. Netlachá. Vata je mu cizí. A to, co dělá, dělá s noblesou, která je naprosto, ale naprosto drtivá. Numero Uno je skutečně obras maestras. A právem číslo jedna. Tečka.
Lukáš
